Putování někdejší vsí Sauersack ( Rolava) v Krušných horách, které se uskutečnilo dne 26.8.2017 u příležitosti 449. posvícení v Přebuzi.

Srdečně děkuji dr. Petru Rojikovi za zaorganizování naší pouti a za to, že mi umožnil poreferovat o zmizelé obci Sauersack.

Na nápad uskutečnit takovou pouť – a to o 70 let později – jsem přišel po přečtení reportáže Alfreda Lorenze na str. 44 v brožuře Sauersack, která je k mání u Ullricha Möckela.

„Ztracená místa“ mají svůj zvláštní půvab, protože příroda si bere zpět lidmi opuštěná sídla. Přičin je více a popsány jsou v jiné kapitole.

Mnoho lidí, kteří těmito místy projíždějí nebo procházejí,netuší, že tady kdysi stávala kvetoucí obec se zhruba 200 domy. Ještě před 10 lety jsem to nevěděl ani já.

Někdejší cesty se místy ještě dají v krajině vystopovat, a když člověk přijde blíž k ruinám bývalých domů, najde občas nedotčené základy sklepních kleneb nebo spatří spoustu úlomků perleti, ze které se podomácku vyráběly košilové knoflíky. I takové drobné přilepšení pomáhalo lidem v dobách velkého hladu přežívat.

Občas se najdou střepy porcelánových hrníčků a talířů a jiné drobné věci denní potřeby upomínající na tehdejší život. Byl bych rád, kdybych jednou směl kopat hlouběji. Pustil bych se do toho okamžitě.

Abych mohl použít pohlednici vesnice z r. 1935 pro fotomontáž, musel jsem nejprve najít místo, kde stál tehdejší fotograf (Rupert Fuchs). Kvůli těžbě rašeliny na přebuzské straně obce se ovšem krajina snížila zhruba o 5 – 10 metrů. Takže nebylo tak docela snadné domy z tehdejší pohlednice jednoduše přenést na přesná místa do dnešní krajiny.

Ještě několik slov k Rupertu Fuchsovi: byl v letech 1930 – 35 krajinným fotografem a jemu vděčíme za to, že se fotografie Sauersacku a dalších obcí nacházejí na pohlednicích. Závěr života prožil Rupert Fuchs v Überlingen u Bodamského jezera.

V r. 2015 jsem se pokusil sehnat kontakt na paní Elisabeth Fuchs – Haufen z Überlingen, dceru Ruperta Fuchse, ve snaze získat exemplář fotoalba „Doma v Krušných horách. Můj dopis se bohužel vrátil s poznámkou „adresát neznámý“.

Obrátil jsem se poté s dotazem na tamější matriční úřad a dozvěděl jsem se smutnou zprávu, že vzhledem k tomu, že paní Fuchs – Haufen zemřela bez potomků, zařizovaly její pohřeb místní úřady.

V průběhu mých letitých výzkumů a dotazování u posledních žijících obyvatel, kde kdysi stál jejich dům, se mi podařilo přiřadit na katastrální mapě k pozůstatkům základů domů řadu jmen. Pomocí GPS je dnes možné najít v krajině místa, kde kdysi domy stály.

Při rozhovorech s účastníky našeho putování se nám podařilo doplnit některé mezery v mém pátrání. Lokalizovali jsme například místo, kde bývala motlitebna novoapoštolské církve a dům Ernsta Baumgartla.

Srdečně děkuji dr. Petru Rojikovi , který se ujal tlumočení pro české účastníky.

Bylo by toho ještě hodně, o čem by se dalo mluvit a co by se dalo objasňovat, ale i to nejhezčí putování má svůj konec.

Další zprávy o našem putování si můžete přečíst v časopise Grenzgänger č. 66, str. 10.