Minulý rok jsme se s mým bratrem Karlem Kunzmannem díky této stránce seznámili s panem Hubertem Kunzmannem a uskutečnilo se také naše první setkání na Rolavě, kde jsme podnikli za účasti ostatních společnou vycházku po okolí. Naším zájmem bylo zjistit, kde se nacházel rodný dům našeho děděčka Rudolfa Kunzmanna. Díky pomoci a úsilí pánů Huberta a Geralda Kunzmannových se toto podařilo. Po výměně důležitých faktů jsme dne 25.8.2019 měli možnost stát na místě , kde se po ověření všech faktů skutečně kdysi nacházel rodný dům číslo 115, kde žili naši předkové z otcovy strany.

Dům dnes již samozřejmě nestojí, ale duch místa tam je cítit pořád. Bylo to velmi dojemné pro nás oba a jsme rádi, že víme odkud pocházeli naši předkové.

Pocházíme oba ze smíšeného manželství, náš tatínek Egon Kunzmann byl synem Rudolfa Kunzmanna z Rolavy. Děděček byl horník a po návratu z válečného zajetí v roce 1947 byla rodina nucena zůstat v Československu a on pracovat na šachtě. Rodina sice nebyla odsunuta, ale život nebyl lehký. Nám oběma se uchovaly vzpomínky na naše prázdniny a společné návštěvy a prázdinové pobyty u našich prarodičů v Zahořanech, kde stojí ještě ruina rodného domu našeho tatínka . Nachází se naproti bývalému velkostatku. Z vyprávění mého dědečka si pamatuji, že na Rolavě prý byl každý druhý Kunzmann. Děda nám vyprávěl, jak se kdysi žilo v této oblasti. Česky se oba trochu naučili, ale u nich doma se mluvilo německy. Naše Oma nám vnoučatům zpívala německé písničky. Také si pamatuji , že byla výborná kuchařka, protože dříve pracovala u českého sedláka, kde se starala o domácnost, prala, vařila , žehlila . Po válce museli pracovat v jižních Čechách u sedláka v Korákově, který se k nim prý choval hezky. Vím, že se tam po letech vypravili na návštěvu a shledání bylo dojemné.

Naše maminka Marie Kunzmannová roz. (Macháčková) pocházela z Hrejkovic. Tatínek pracoval na stavbách a výchova tak byla především na mamince. Německý jazyk jsme slyšeli od prarodičů a příbuzných z tatínkovy strany. Dnes jsme rádi, že můžeme žít v místech, kde žili naši předkové. Jak člověku přibývají léta, tak si klade otázky , odkud pocházím , kam patřím. Naše děti se obě učili němčinu a můj syn Egon Kunzmann i Karlovo syn Marek Kunzmann byli na ročním pobytu ve Wunsiedelu na Luisenburgském gymnásiu. Je dobře, že dnešní generace má takové možnosti. My jsme vyrůstali v jiné době. Učili jsme se rusky. Můj syn se oženil s děvčetem ze Slovenska a já jsem se před půlrokem stal štastným dědečkem . Máme krásnou vnučku Veroniku Kunzmann.

Takže další člen do naší rodiny Kunzmannů.